[20] Kybernýři - Dovolená v Pacifiku

Ve zlomku vteřiny se Úkryt rozplynul. Ve dalším okamžiku kombinézy nahradily plavky a nakonec se všichni ocitli na bílé pláži, nejspíš kopii jednoho z tichomořských ostrovů.
„Páni, tak to se kluci vytáhli,“ žasla Jana, „dokonce tady máme i vlastní bar a lehátka. Pojďte, jdem vyzkoušet vodu.“
Kolem nich prošly dvě neuvěřitelně atraktivní dívky ve sporadických plavkách.
„Myslím, že vodu vyzkouším později. Pojď je čas se něčemu přiučit,“ pronesl Martin a odtáhl Honzu k baru, kam se krásky usadily.
Pohledné blondýnky se ukázaly býti nejenom neuvěřitelné atraktivní, ale i neuvěřitelně tupé a nudné. Martinovi to samozřejmě nevadilo, na podobné typy si již dávno zvykl, vlastně tak nějak vypadal jeho obvyklá kořist. Jenom seděl vedle ní a přikyvoval na každou blbost, kterou my vykládala a občas přidal „No, jasně,“ „To já taky,“ „Vidíš, na to jsem právě myslel.“
Honza zato spokojený nebyl vůbec, celou dobu se díval na Janu, která se nejdříve cachtala ve vodě a pak ulehla na lehátko vedle Moniky. Povídaly si. Monika se rozbrečela, nejspíš vykládala o manželovi a zase to neunesla. Musí ho strašně moc milovat, pomyslel si, nebo je nějaká moc přecitlivělá. Nejspíš obojí.
Sličná neznámá dál mlela tu svou. Byla tak zabraná do vášnivých popisování svých zážitků na večírku pořádaných kapitánem Bobem a ani jí příliš nevadilo, že si jí nevšímá. Stejně tak Honzovi nevadilo, že žádného kapitána Boba nezná a po pravdě ani znát nechce.
„Promiň asi jsem si něco zapomněl na lodi,“ zvedl se Honza.
„Jéé, ty máš lóď,“ divila se blodnýnka.
„Jo, mám, takovou malou, jen pro jednoho, takže tě tam vzít nemůžu. Smůla.“
„To je škóda,“ vykřikla blondýnka, „mohli bysme tam zaskočit. Ha, ha, ha zaSKOČIT,“ pošeptala mu do ucha.
„No, je to obrovská škoda. Strašně rád bych s tebou někam zaSKOČIL, ale vážně mám nějakou práci,“ odpověděl jí šeptem, „ale slyšel jsem, že támhle ten chlápek, co je s tvojí kámoškou, má OBROVSKOU jachtu. Jestli chápeš, co tím myslím,“ mrkl na ní.
„Vážně?“ hihňala se blondýnka, „tak to abych se na tu jeho 'jachtu' šla podívat.“
„No, tak utíkej, ať ti neuteče.“
Políbila ho na tvář. „To bylo za radu,“ usmála se a běžela za Martinem.
„Dvě piňakolády,“ poručil Honza barmanovi.
Když opálený dlouhán donesl skleničky s koktejlem, Honza je vzal a odnesl Janě a Monice. „Pozor dámy, nese se něco na zahnání žalu,“ hlásil z dálky.
„Páni, ty si zlatej,“ děkovala Jana.
„Dík,“ utřela si slzy a dál hleděla do temného večerního oceánu.
„Martin je zas ve svém živlu,“ usmála se Jana, „co že ty si utekl tak půvabným slečnám.“
„Mám asi trochu jiný představy o ideální dívce,“ usmál se na ní, „navíc, jak znám Pata a Mata, řekl bych, že jím nejspíš něco chybí. Tedy ještě něco, kromě mozku.“
Jana zakroutila hlavou a pak vyprskla smíchy. Představila si Martinův obličej, kdyby zjistil to, co Honza naznačil.
„Ty seš blbej.“
Aby ses smála, budu klidně i blbej, pomyslel si.
„O co jsem přišla,“ Monika už zase vnímala okolí.
Jana vše zopakovala a ona smíchy vyprskla trochu nápoje do písku před sebe.
„No jen se smějte, uvidíme s jakou přijde ráno,“ pokračoval Honza, „vidíš, teď ani není poznat, jestli brečíš smutkem, nebo smíchy.“
„Dík, to jsem potřebovala víc, než to pití,“ řekla Monika, „měla jsem takovej divnej pocit, že se stane něco hroznýho.
„Prosimtě, co by se mohlo stát,“ ptal se Honza.
„Nevím, říkám, že to je jenom pocit.“
„Tak nech pocity pocitama a hoď všechno za hlavu. Co by se mu mohlo stát.“
„No jednou je policajt, co když ...“ začínala znova Monika.
„Takhle se utrápíš. Měla by ses teď pořádně vyspat. Zejtra nám začne pořádný peklo.“
„Možná máš, pravdu. Půjdu vyzkoušet pořádnou postel. Spaní v klubku není nepohodlný, ale stejně je to divný,“ Monika se zvedla z lehátka vypravila se směrem k malým chatkám, „Dobrou.“
„Dobrou!“
„Dobrou! Nechceš vyzkoušet speciální virtuální plážový lehátka?“ naznačila Jana, aby se posadil vedle ní.
„Hmm, asi si dali záležet,“ pochvaloval si Honza, když se usadil.
„No vyblbli se dostatečně,“ přidala se Jana, „podívej se třeba na ty hvězdy.“
Na inkoustové obloze se začali objevovat první osamělé třpitivé body. Jana natáhla ruku k nebesům a Honza se k ní přiblížil, aby lépe viděl, kam přesně ukazuje, až se téměř dotýkal jejího ramene.
Martin držel kolem pasu na každé straně jednu blondýnku a vedl je někam za obzor. Vítr si pohrával s palmovými listy. Na pláž se vysápal rudý krab. Moře zpívalo tajemnou ukolébavku a všichni na chvíli zapomněli, že nic z toho není skutečné.