[19] Kybernýři - Slizlý Osika

Vzbudil se propocený a utahaný. Benovi zavolal, že mu dnes není dobře, ať ho v práci omluví. Telefon odložil na stůl v kuchyni a posadil se na židli a hypnotizoval přístroj, aby zazvonil.
V síti již vrcholil zátah čtveřice proti pedofilům.
„Že neuhodnete, u koho jsem byla teďka,“ zeptala se Jana. Ačkoli vyhledávání podobných úchylů nebyla rozhodně zábavná práce, tak se tentokrát usmívala. „Přemek Osika.“
„Osika,“ přemýšlel Martin.
„Není to ten senátor,“ zeptala se Monika.
Jana přikývla.
„Zdá se, že pan senátor není jenom slizkej had, ale že je i opravdovej slizák,“ přitakal Honza.
„Doufám, že jsi spojení ukotvila pořádně, jinak se z toho zase vylíže,“ řekl Martin.
„Jak ho znám, stejně se z toho nějak dostane,“ krotila hlavou Monika, „třeba řekne, že se mu někdo vloupal do domu a připojil se na ty stránky jenom, aby ho z diskreditoval.“
„A pak se otevřelo peklo a odneslo lupiče do pekla, kde ho nikdo nenajde,“ přidal Honza.
„Nemusíte mít strach, podívejte,“ Jana otevřela konzolu a z kapsy vyndala malou skleněnou destičku, kterou zasunula ze strany panelu, na kterém pracoval Martin.
Na obrazovce se objevil obrázek senátora, jak sedí u počítače ve své pracovně.
„Vidíte,“ Jana ohraničila prstem výřez, ten se zvětšil přes celou obrazovku.
Na zobrazovacím panelu senátorova počítače byly jasně vidět obrázky malých dětí v těch nejnechutnějších pózách.
„Ten chlap je tak podělanej strachy, že se mu do tý jeho vilky někdo vloupá, že se má kamery i na záchodě,“ pronesla Jana, „takže jsem si tam tenhle záznam tak trochu vypůjčila. A co je ještě lepší, za chvíli se zvedne a podívá do kamery.“
„No, snad to vyjde,“ řekl Honza, „ať celej stát vidí, koho si platíme tam nahoře. Třeba pak konečně tu trafiku zrušej.“
„Stejně si myslím, že to nevyjde,“ váhala Monika, „řekne, že je to montáž, a bude v klidu.“
„Tak se mu tam potom trochu povrtáme v domku, ne,“ navrhla Jana.
„Možná,“ řekl Martin, „ale teď doděláme práci, co máme tady. Ještě nám chybí ta největší ryba a pak si můžem chvíli dělat, co chceme.“
„My o vlku a vlk za dveřmi,“ pronesla Monika, když si všimla, že se přiřítilo další spojení.
„No, znám to i trochu jinak, ale myslím, že se si můžem nachystat plavky, protože nás čeká volno,“ komentoval Martin a měl pravdu.
Správce serveru právě nahrával další nechutné data. Martin si ho jako velitel vzal na starosti sám, ukotvil spojení na třikrát a pro jistotu se ještě pohrabal ve správcově počítači a zjistil potřebné údaje, kdyby náhodou něco nevyšlo tak, jak má.
„Tak dámy a pánové, stahujem se,“ prohlásil, když se vrátil.
Monika naplánovala cestu zpátky do ústředí. Když se ocitli v Úkrytu, kontaktoval Martin pana Maxwella a předal mu potřební informace, které nasbírali, včetně videozáznamu senátora Osiky.
Pan Maxwell celou zkušební misi sledoval a tak už je očekával v řídícím středisku.
„Gratuluju, dámy a pánové, odvedli jste skvělou práci,“ pan Maxwell promlouval k velké obrazovce, na které teď byl vidět celý tým, „všechny informace jsem teď předal policii a státním zástupcům. Ale jak dobře víte, tohle bylo pouze zahřívací kolo. Nyní máte čtyřiadvacet hodin na regeneraci. Aby jste měli trochu soukromí, vypínáme téměř veškerý dozor, takže nezkoušejte dělat nějaké hlouposti, jako nechat se sežrat žralokem.“
„Žralokem,“ podivila se Monika.
Pat a Mat se jenom pousmály, stejně tak pan Maxwell.
„Nazhle, dámy a pánové,“ rozloučil se a dal pokyn k vypnutí obrazovek. Zůstali svítit jenom ukazatele zdravotního stavu. „A vás zvu na malou oslavu.“
Všechen personál pozvání s chutí přijal. Oslava se konala na povrchu v penzionu. Všude spousta jídla a pití a všeobecného veselí. Zkouška splněna, projekt dostal zelenou a navíc pár bídáků si nejspíš odsedí pěkných pár let v chládku. Co víc si přát? Snad jen, aby vyšla i hlavní mise. Tentokrát je však nebudou čekat úchylové, ale nejtvrdší teroristické jádro střední Afriky.
Kolem půlnoci se pan Maxwell vytratil ze zábavy.
„Spojte mě s vojenskou rozvědkou,“ zavelel do červeného telefonu. Chvíli čekal na spojení. „Trénink proběhl výtečně! Je na čase zakrýt kurt.“
Zavěsil a šel se dál bavit. Bojoval za správnou věc, takže neměl žádné výčitky. Navíc nikomu ta malá lest nemůže ublížit. Nikomu, až na jediného člověka...