[4] Kybernýři - "M a M"

Spolu s ostatními se posadila k oválnému stolu zasedací místnosti a čekala až dorazí pan Maxwell. Setkání s ním v sobě neslo zvláštní nádech. Po více než pěti letech, co znali jenom jeho hlas a obrys, si připadala jakoby potkala tu největší celebritu na světě. Ano, on byl bezesporu celebrita, jejich celebrita. Celé oddělení si o něm vyprávělo téměř mýtické pověsti. Prý býval špičkový hacker, který si zahrával i se slavnou FBI.
Právě on měl udržel tehdejšího prezidenta Bushe týden na prvním místě nejhledanějších zločinců světa. Dokonce se proslýchalo, že pomáhal vyvíjet legendární operační systém Plexus, nebo že si přivydělával nepříliš zákonnými bankovními převody. Kvůli nim byl prý také donucen vstoupit do nově založené EBIS, jinak by skončil ve vězení.
Ale to vše jsou nejspíš jen báchorky, zvláště tomu poslednímu Monika nechtěla uvěřit, protože nikdo tak geniální jako on by se nenechal trapně chytit.
Než se stačili rozkoukat, na projekční stěně se objevil obraz hotelu a hlavně podzemí s anglickým popisky „European Bureau for Informatics and Software – Headquarters“ a „The Cyberneer Project“.
„Vítejte Kybernýři, tak tohle je Rokle,“ začal popisovat pan Maxwell projekci, „jak jí my domácí nazýváme. Správně bych měl říkat ústřední velitelství Evropské kanceláře pro informatiku a software, i když všichni víme, co ten název znamená,“ pousmál se a ukázal na třetí podzemní podlaží, „nyní se nacházíme zde, asi třicet metrů pod zemí. Nad námi se nacházejí vaše ubikace - ale nebudu vám nic nalhávat, vy to v podstatě víte lépe než já - moc si jich neužijete. Nad ním se nachází už jen můj skromný byt a náš luxusní penzion...“
Postupně projížděl patro za patrem, některá vynechával jako nepodstatná, čímž chtěl dát jasně najevo, že o ty by se zajímat neměli. Pozastavil se jen nad řídícím střediskem, oddělením stabilizace a výzkumném podlaží.
„... tak, dámy a pánové, myslím, že toho máte pro dnešek dost, „ rozhodl se pan Maxwell ukončit svojí úvodní přednášku a zmáčkl tlačítko na konferenčním stolku, „zítra si společně projdeme nejdůležitější místa pro váš projekt. Dnes si běžte odpočinout, žádné ponocování.“
Než domluvil, objevila se ve dveřích blondýnka od pultu.
„Miriam, buďte tak laskavá a ukažte našim novým kolegům jejich ubikace. Takže vážení, nazhle zítra,“ opět zopakoval nezapomenutelné gesto pozdravu s otevřenou dlaní ve výši ramen a odešel.
„Prosím, pojďte za mnou,“ požádala Miriam. Všichni se pomalu zvedli a nechali se odvést k výtahu.
„Jak dlouho tady pracujete, slečno Miriam?“ vyzvídal cestou Martin Blažek, „nebo snad paní?“
Miriam se na něj otočila, aby si jej důkladně prohlédla. Poměrně vysoký třicátník s tajemnýma hnědýma očima jí rozhodně nebyl nesympatický. Přestože patřil k nejlepším informatikům EBIS, fyzičku určitě nepodceňoval. Kdo ví, jak bude vypadat, až vyleze z Rakve.
„Slečna tady pracuje osm let,“ odpověděla stroze.
Páni, ta holka sem snad šla ze základky, pomyslel si Martin. Sám si musel oddělat sedm let, aby se dostal až sem.
Miriam, jakoby si všimla výrazu jeho tváře, dodala: „Můj otec zde pracuje.“
„Maxwell?“ zajímal se dál Martin.
Miriam se jen pousmála a pokrčila rameny, už stáli před výtahem. Nastoupili a když se dveře zavřely, Miriam se natahovala k tlačítkům, ale Martin jí předběhl.
„Mínus druhé, nemýlím-li se,“ řekl a stiskl naráz minus jedničku a jedničku a výtah se rozjel.
Miriam zmizel úsměv ze rtů.
„Příště to nechte na mě. Máte štěstí, že do dvojky máte přístup, jinak byste spustil poplach. Jen se podívejte sám.“ Přiblížila se hřbetem ruky k tlačítku „-1“, co nejblíže to šlo. Přejelo po něm červené světlo daktyloskopického skeneru. „Vidíte! Do dalších pater získáte přístup zítra, dnes vám bude stačit dvojka a trojka.“
Architekt Rokle zjevně miloval sci-fi seriály druhé poloviny dvacátého století. Chodby Ubikace vypadaly, jakoby někdo ukradl kulisy ze legendárního Star Treku. Zjevně zde žila většina personálu, protože Miriam je odvedla až do nejvzdálenějších kójí, které tvořila jedna větší místnost, dva malé kamrlíky na spaní a poměrně útulná koupelnička.
„Pánové Blažek a Preiss se uloží zde,“ objasnila jejich průvodkyně, „dámy, vás čekají vedlejší místnosti, pánové Štokr a Zídek vedle nich. Když budete něco potřebovat, použijte interkom.“
Martin se pousmál.
„Když budete potřebovat něco důležitého!“ zdůraznila Miriam a odešla. Podpatky ještě chvíli klapaly po chodbě a pak se nastalo nebývalé ticho.