[44] Kybernýři - Králičí probuzení

„Doprdelepráce,“ zařval Milan a začal zvracet. Něco tak nechutného už sice viděl, když s Benem nesli nalezené kosti do antropologického centra, ale reakce se nezměnila.
Po Monice ani jejich kolezích naštěstí ani stopa. Konečně našel aspoň dva Britské novináře. Tedy nejspíš to byli oni. Plovali v kádích, kde mrtvá těla ohlodávali drobné rybičky na kost. Neobvyklý způsob, jak se zbavit důkazů.
Před tím obešel všechny místnosti, až se vrátil zpátky do studia. Mrtvoly našel v místnosti, která se skrývala za kulisami. Proto si jí dříve nevšiml. Na ceduli stálo „Čistírna“. Dveře byly zamčené, ale šly odemknout klíčky, které zabavil vražednému instalatérovi.
Do nosu se mu ihned dostal mrtvolný puch. Vyděšený spěchal ke kádím a doufal, že se tam nekoupe jeho kráska. Neplavala, na zbytích kůže na rukou, které čněli nad hladinu, zůstával ještě hustý porost a navíc polokostře chyběl Moničin prsten.
Milan si otřel ústa a honem odešel. Zamkl za sebou dveře. Měl by honem zmizet, než ho někdo najde.
V jenom bytě na okraji jednoho malebného středočeského městečka se zatím odehrával docela jiný příběh.
„No tak malej, vem si ještě, mám ho tady spoustu, dyžtak přikopíruju,“ povídala si dívka Petra se zobrazovacím panelem, na kterém malý bílý králík ukusoval kousky z obrázku salátu. Uchopila obrázek zeleniny a pohybovala s ním sem a tam a hlodavec běhal za ním.
„Petruše, co si s tím zas udělala! Zas nefunguje net,“ vtrhl do pokoje jedenáctileté dívky její o pět let starší bratr.
Petra honem překryla králíka jinou aplikací. „Já nic! Víš, že se v tom nevyznám.“
„No právě! Člověk si odjede na prázdniny a ty tady za dva měsíce uděláš takovej čurbes, že můžu leda tak volat z vokna.“
„Radúzo, nech toho, můžeš to udělat od sebe,“ bránila Petra dotykovou klávesnici.
„U mě je všechno v poho, musí to bejt u tebe,“ řekl Radek.
Vytáhl z portu Petřinu senzomyš a zasunul vlastní. Vypadala jak malá lampička, která osvětlovala část stolu červeným světlem. Na ukazováčku a prostředníčku měl dva podivné náprstky, jejichž pohyb lampičkový senzor snímal.
Vypnul program, který schovával králíka.
„Co je zase tohle zač?“ začal nadávat.
„No králík.“
„To vidím, že je to králík, ale odkud se tu vzal.“
„No prostě se tady obejvil.“
„Ježiš, ty seš blbá, to skočíš na kažej lacinej trik.“
„Ale on je úplně neškodnej.“
„Jasně.“
„Vážně.“
„Tak tady to je. Blokuješ tím firewall a proto to nefunguje.“
„Počkej, nech ho tam.“
„Prosimtě, neblbni, víš, co v něm může bejt. Může bejt nakaženej, nebo má v sobě spyware.“
„Nech mi ho, prosíííím!“
„To určitě.“
„Budu dávat měsíc nádobí do myčky.“
„Dva.“
„Jeden a půl.“
„Tak dobře, ale až ti shoří mašina, budeš si shánět novou sama.“
„Klidně.“
„No, to tě chci vidět. Vždyť na ní nemáš ani peníze.“
„Jen se neboj, já si je seženu. Budeš tu vopruzovat ještě dlouho?“
„Počkej, musím to překlenout. Ták, hotovo.“
„No, super. Tak vypadni, stvůro.“
„No, to je mi teda vděčnost.“
„Ahoj!“
„No, tak ať ti všechno sežere.“
Radek odešel a Petra si dál hrála s králíkem. Jenže chlupáč dokousal poslední obrázek se salátem a zmizel. Chvíli nadávala Radkovi, že za to může on a on jí řekl, že mu měla postavit klec a tím jejich hádka skončila.