[27] Kybernýři - Fantazie

Jak Milan předpokládal, představil se jako Chuck. To, že mu mohlo být tak sotva třicet, mohlo znamenat jen jediné. Holiči ve střední Africe jsou asi pekelně drazí.
Chuck nasedl do staré Pragovky, první z obnovené výroby z roku 2015. Rozhodně nejezdila špatně, ale kdysi nouzovým elektromotorem přeci jenom občas zajiskřilo. Co bylo hlavní, že dodávka jela. Co bylo ještě důležitější, že Milana odvezla do baru Fantazie.
Do baru vstoupil s Chuckem zadním vchodem. Chuck v klidu vykládal zboží, pár beden piva, a Milan se pustil na výzvědy.
Fantazie zrovna nepřestavovala vrchol luxusu, ale rozhodně to nebyl žádný zakouřený pajzl. Ve dvě hodiny odpoledne zel prázdnotou. Na jednom z pódií si nacvičovala striptérka. Své číslo však nedotáhla do konce. Ani kuře zadarmo nehrabe. Ebenový kráska se usmála na svého jediného diváka, muže za barem, který právě leštil sklenice. Všechny nápisy uvnitř nechal majitel napsat anglicky, takže Milan zkusil právě tento jazyk, i když celému městu vládla spíš francouzština.
„Dobrej,“ pozdravil a ani mu nedělalo problém, že nemluví mateřštinou. Přeci jenom pozdravit umí každý blbec.
„Bravo, Val,“ povzbudil barman striptérku, „Tak co to bude?“ zeptal se.
„Mám takovej malej problém a myslím, že bys mi mohl pomoc,“ začal Milan zvolna.
„Jestli je problémem žízeň, tak jsem ten pravej, koho hledáte. Jinak nemůžu sloužit.“
„Žízeň mám taky, ale není to ještě to pravý vořechový. Trápí mě něco jinýho.“
„Jak jsem řekl, nemůžu sloužit.“
„Hledám nějaký lidi. Teda nějaký určitý lidi.“
„Jak vidíš, nikdo tady není, takže to bude asi velkej problém.“
Milan se našponoval na barové stoličce a sáhl do zadní kapsy a vytáhl fotografii vystříhlou z novin. Když ji držel v ruce, uvědomoval si, jak barbarsky se zde v Africe chovají, že stále používají na noviny papír místo orgáčů. Výpomoc z EBIS zde musela být vážně humanitárního charakteru.
Barman sebou ani netrhl, když se Milan pohnul. Nezajímalo ho ani příliš, že má za pasem schovanou Petru, asi žádná změna oproti běžným zákazníků. Zběžně se podíval na fotku a usmál se.
„Poznáváš je,“ ptal se Milan.
„Samo sebou.“
„Takže tady byly?“
„Nevím, já jsem zpátky z dovolený, ale viděl jsem je ráno v televizi. Na žurnálu snad nic jinýho nedáváj.“
„Na žurnálu?“
„Journal of Africa, taková africká CNN. Běží to tam od rána do večera. Aspoň někdo z toho má prospěch,“ pozdvihl koutky barman, „ti dva, co s nima máte společnýho.“
„Dejme tomu, že mi můžou pomoc při jedný záležitosti.“
„Záležitosti?“
Milan pokrčil ramena.
„Rodina?“
„Řekněme, že manželka.“
„Vždyť to jsou dva chlapi.“
„Hmm, a jeden z nich je milenec mý ženy.“
Barma se ustal v leštění skleničky, kterou měl právě v ruce, a podíval se nejdříve Milanovi do očí, pak na košili v místech, kde se rýsovala Petra. „Jestli ho...“
Milan zkoumal, na co tak upřeně hledí. „Né, nechci ho zabít.“
„Je snad jinej důvod hledat milence svý ženy.“
„Možná vám můžu připadat divnej, ale chci jí ho dovést zpátky. Živýho.“
Barman kroutil hlavou. „Máš pravdu, seš divnej. Proboha proč?“
„Protože jsem vážně divnej. Protože jí furt miluju a udělal bych, co jí na očích vidím.“
„I vysvobodil chlapa, kterej jí pí...“
Milan rychle sklouzl ke zbrani, barman rychle pochopil, že by nejspíš neměl mluvit tímhle tónem o ženě, kterou bláznivě miluje cvok s bouchačkou za pasem.
„...kterej s ní spí.“
Ruka se vrátila zpátky na pult.
„Jo, tak moc jí miluju. Sem blázen, ale s tím nic nenadělám.“
„Neřekl bych blázen, možná zvláštní, ale v dobrým smyslu slova.“„Fajn, to jsem rád, ale nejsem tady sbírat lichotky. No, nevíš aspoň o někom, kdo tady tou dobou byl?“
„Myslím, že támhle Valerie tady byla. Hej Val, můžeš sem na moment?“
Kráska si přehodila přes polonahé tělo růžový šál a seskočila z pódia jak laňka.
„Víš, že soukromý představení nedávám, tak vo co jde?“
„Pamatuješ si tyhle dva chlápky.“
„To si piš, že jo. Divná cháska. A na víc pěkně trapný, nejdřív mi chtěli za kalhotky hodit drobný a hádali si mezi sebou, kolik centů stačí na to, aby mi pod tou tíhou spadly. Fakt pošuci.“
„A nevíte, jestli odcházeli sami, nebo je někdo doprovázel?“
„Proč? Co jste vůbec zač, ňákej policajt?“
„Klid Val, pán s potřebuje jenom něco s jedním z těch chlápků vyřídit osobně.“
„No, nevím. Já jsem odešla, když mi skončilo číslo, takže nemůžu sloužit.“
„A aspoň nějakej náznak, nebo aspoň něco, čeho bych se mohl chytit.“
„No, když se tak ptáte, něco mě pobavilo. Když jsem odcházela, měli už dost přihnuto. Hádali se, kdo půjde dřív před kameru. Šli asi někam točit.“
„A tohle jste řekla i policajtům?“
„Né, proč.“
„Chápej, chtěl bych je mít chvíli pro sebe.“
„Jasan. Klídek, mlčím jako hrob. Teda jestli by mi tady Pierre mohl nalít oblíbený koňáček. Víte, on je to fajn chlap, ale občas až moc suchar a moc rovnej.“
„Myslím, že by mohl. Co myslíš, Pierre, myslím, že ta flaška koňaku by mohla trochu vyschnout.“
„Vypadá, že je dneska opravdový sucho. Tady máš, Val, a přestaň mě pomlouvat.“
„Já tě nepomlouvám, já tě chválím. Seš super chlap, až moc super. Víte vzpomněla jsem si na to až dneska ráno, když jsem je viděla v televizi. Takhle si ten výstup před kamerami nepředstavovali.“
„To asi vážně, ne. Netušíte, kam by mohli jít natáčet.“
„No to je jednoduchý,“ vložil se Pierre, „víš, sjednocení se médií moc nedotklo, takže každej z původních států má svou vlastní televizi. Možná, že v tom spočívá taky ten problém pomalýho sjednocování. Jediný, co tady ve městě máme je věžák Žurnálu, takže jedině zkus štěstí tam.“
„To je taková ta velká skleněná obluda?“
„Přesně ta.“
Milan se sesunul na barové stoličce. Vytáhl z peněženky bankovku, která by postačila na zaplacení pěti podobných drinků, co si objednala Valerie, a položil jí na pult.
„Abyste nebyly škodný. Dejte si jednu rundu na mě. Nalej tady krásce ještě jednu. Zatím, mějte se, možná se ještě ukážu.“
„Hosti jako ty jsou tady vždy vítáni,“ vzkazoval Pierre odcházejícímu Milanovi.
„Čau, brouku! Za tohle máš u mě jedno číslo zdarma, až se zase ukážeš,“ zavolala za Milanem Valerie a poslala mu vzdušný polibek, který Milan jakoby zachytil levou rukou a usmál se.
Vyšel před bar hlavním vchodem. Po levé ruce viděl na konci ulice uhánět spoustu aut. Vyrazil tím směrem. Na hlavní třídě si chytil taxi a nechal se zavést zpátky k Samovi.