[26] Kybernýři - Dárky

Obyčejný prstýnek se srdíčky a růžičkami. Pouťová cetka. Monika si s ním otáčela ve virtuálním světle. Pohrávala si s ním a nasunula na holý prsteníček.
Ostatní také rozbalovali své balíčky, které jim do Úkrytu, kde se opět ocitli, poslali Pat a Mat jako malou kompenzaci za vtípek na začátku minulé akce. Martin v krabičce zabalené v honosném papíře našel svůj oblíbený nožík, který v reálném světě používal úplně ke všemu. Jednou s nim okrajoval jablko, podruhé vyřezával figurky z gumových nožiček stolů a jindy obnažoval síťové kabely.
Jana poprosila Honzu, aby jí zapnul náhrdelník s malým přívěškem, který ukrýval hologram malinké holčičky, která se usmívala a tiskla k sobě plyšového medvídka. Honza sám pak objevil ve škatulce ježka v kleci, hlavolam, který mu daroval dědeček k osmým narozeninám. Nikdy se mu zatím nepodařilo ostnatou kouli dostat ven.
Překvapení se Patrikovi s Matějem povedlo. Všichni čtyři si teď připadali o něco méně uměle, takže se ani nezlobili, když se dověděli, jak virtuální odlitky vyrobili. Ve chvilce volna se vloupali do jejich kójí, vypůjčili si originály a naskenovali je trojrozměrným skenerem. Prý do každého schovali prográmek pro pobavení.
„Jenom doufám, že si nebudete hrát při práci,“ usmál se Patrik, než jeho obličej vystřídal zakřivený, ale milý škleb pana Maxwella.
„Vítám vás, dámy a pánové,“ promluvil slavnostně, „tak dlouho očekávaný okamžik je zde. Konečně vyrážíte do opravdu tvrdé akce,“ odmlčel se, „štěstí nám přeje, právě jsme obdrželi informaci, že dva britští novináři byli včera uneseni, takže každou chvílí by se mělo objevit přiznání na některé ze stránek teroristů. Žhavější stopu jsme si nemohli přát. Proto sledujete všechny obvyklé místa výskytu a vyčkávejte, dokud se některé z nich nezaktivuje. Následně je vaše práce jasná, musíte se snažit je vystopovat co možná nejblíže. Vše jasné?“
„Ano, pane,“ odpověděl Martin.
„Takže hodně štěstí, dámy a pánové. Nezapoměňte, zkouška již skončila, takže se můžete obrátit na kdykoli o pomoc. Budeme vám krýt záda. Tak zatím nazhle.“
Panel s obličejem pana Maxwella zmizel. Místo nich si otevřeli všechny známé stránky teroristů působících ve střední Africe.
Milana už ve střední Africe byl. Ze všeho vzpomínání usnul. Probudil ho neznámý mladík. Kdyby nebyl Milan z práce detektiva zvyklý na podivnější zjevy, nejspíš by se k smrti vylekal. Muž měl špinavé blonďaté vlasy spletené do malých copánků, takže vypadal jako Medúza, která nechala vlasy poblíž ohýnku a milé hady ve svých kadeřích upekla. Fousy mohli hostit několik rojů včel a Rumcajs i Krakonoš by mu je jistě tiše záviděli.