[36] Kybernýři -Temné město

Fajn hoši, tak co jste mi pěknýho připravili, pomyslel si Honza, který se rozhodl simulaci pořádně prověřit.
Začalo pršet. Přetáhl si přes hlavu košili, která vystřídala modrou kombinézu. Kromě košile teď také oblékal světlé manšestráky a na nohou měl značně otrhané hnědé polobotky. Každou chvíli čekal, kdy se mu na nich udělá žralok.
Postupoval potemnělou uličkou. Pouliční lampy vrhaly na dlažbu dlouhý Honzův stín. Zabočil za roh a hledal, kde by se schoval. Oprýskaná stěna po levé straně viditelně žádné útočiště neposkytovala. Napravo stály domky, které měli však všechny okenice zavřené, takže propouštěly jen minimum světla na pustou ulici. Lepily se k sobě jakoby jim snad byla větší zima, než jaká teď trápila Honzu.
A přeci. Přeci jenom skrývala zeď po levé ruce drobný nepatrný úkryt. Obrovská vrata, která spojovala část města, ve které se nacházel, s další, snad ještě temnější a tajemnější. Přitiskl se zády k vratům a schoval ruce do kapes, aby se zahřál. Kdyby v mládí četl knížky, které mu dal dědeček, místo toho, aby vysedával u počítače, tak by věděl, že ta potemnělá část města jsou Stínadla. Kdyby ale v mládí méně seděl u počítače, asi by se sem nikdy nedostal. Život je trapný. Někdy až moc.
Kdyby nevysedával v mládí tolik u počítače, tak by mu asi taky stěží došlo, jak hledat cestu ven. Když totiž ukryl ruce do kapes, aby je zahřál, zjistil, že jsou prázdně. Ježek v kleci chybí a to může znamenat jen jediné. Najdi ježka a dostaneš se ven. Chtěl se ale vůbec dostat ven? Vždyť tam ho čeká jenom temnota a samota. Na druhou stranu tady ho zjevně nečeká nic lepšího. Alespoň věděl, co má hledat.
Pomalu se začal rozpomínat. Vždyť tohle byla taky hra, došlo mu, hrál jsme přece demo. Jak to jenom bylo? Vzpomínky se pletly. Mohlo to být takových deset patnáct let, co to hrál. Docela krátká doba. Pravda, sice skoro půlka jeho života, ale stejně by si to mohl pamatovat. Naskakovaly mu slova a obrazy, které sotva dávaly smysl, ale on se s tím nějak popere. Tleskač, kostel, kůlna, Vontové, Mažnáci, šípy. Ano, Rychlé šípy. Vždyť by na to neměl být sám. Ale on je.
Jedno věděl stoprocentně jistě. Musí se dostat za vrata, o které se opírá.