[35] Kybernýři - Podzemní ticho

Uvnitř věžáku Journal of Africa Mehdi Pittman prováděl svého hosta opravdu svědomitě. Vzal ho i do studií, odkud se vysílají hlavní zprávy, a seznámil s věhlasnými moderátory, o kterých v Evropě stejně nikdo neslyšel.
„Víte, že minulý týden jsme měli větší sledovanost než CNN,“ vychloubal se.
„Opravdu, to jste musel mít radost.“
„To si pište, že měl. Slavili jsme všichni až do rána.“
„Jenom škoda, že vám sledovanost zvyšují zrovna takové zprávy.“
„Víte, zprávy jako zprávy, my ty zločiny nepácháme. Jenom informujeme lidi.“
„To by mě v životě nenapadlo.“
Procházeli chodbou. Lidé kolem zdravili Pittmana, ale Milana si absolutně nevšímali. Nejspíš si na četné návštěvy zvykli, nebo jím prostě pohrdali. Vždyť oni jsou zaměstnanci největší africké televizní společnosti a kdo je on.
„Kdybyste měl zájem, mohu vám ještě ukázat studia, která máme v podzemí.“
„Vy máte studia v podzemí?“
„Víte, město je rušné zvuková izolace nákladná. V podzemí máme ticho a klid na práci. A bude ještě pár let trvat, než dokončí první dvě linky metra.“
„No, přemýšlel jsem, že už by mi to asi pro dnešek stačilo.“
„Ale jděte, taková příležitost se již nemusí opakovat.“
„Tak dobrá.“
Prošli chodbou až k výtahu číslo tři.
„Co přesně se v těch studiích natáčí?“
„Ale to máte různé. Třeba úvodní spoty a tak. Vše, co se neodehrává přímo v hlasatelně.“
„Aha.“
Výtah se otevřel a oba do něj nastoupili. Pittman vytáhl z kapsy svazek klíčů a odemkl postranní panel a zmáčkl jedno ze skrytých tlačítek.
„Víte, musíme se chránit před zvědavými čmuchaly. Tím samozřejmě nemyslím vás.“
„To jsem rád.“
Kabina se rozjela dolů. Milan se zadíval do kamery umístěné v rohu.
„Vy asi hodně dbáte na bezpečnost?“
„Samozřejmě. Kamery najdete úplně všude. Je spousta lidí, která nám závidí náš úspěch.“
„To věřím.“
„Je to smutné. Jakmile jste aspoň trochu úspěšní, lidí vás hned považují za grázla.“
„Některé věci se holt nikdy nezmění.“
„To máte pravdu. Bohužel.“
Kabina se zastavila a oba muži vystoupili. Stáli teď v šedivé chodbě osvětlené modravými zářivkami v místech, kde se ošklivá zeď stýká se stropem.
„Račte.“
Milan vykročil do chodby a první, co ucítil, byl zatuchlý zápach podzemních prostor. To druhé byla rána obuškem do zátylku.